HVAR

Kulturní památka UNESCO

Starigradská kulturní památka na seznamu UNESCO

Sedmý červenec 2008 byl velkým dnem nejen pro Stari Grad a Vrbosku na Hvaru, ale i pro celé Chorvatsko. Starigradské polje (Starogradsko polje) se stalo sedmou památkou v Chorvatsku, která byla zapsána do prestižního seznamu světového kulturního a přírodního dědictví organizace UNESCO.

Na Starigradském polji se dochoval tzv. antický ager (latinsky), chora (řecky). Představuje jedinečnou ukázku antické geometrické soustavy parcelace půdy, která zůstala v podstatě zachována od samých počátků řecké kolonizace na Jadranu do našich dnů, tj. po 24 století. Je to současně nejlepší dochovaný příklad rozdělení půdy mezi nové antické osadníky v celém Středomoří.

Pochází z let 385 až 384 př.. n. l., kdy k dnešnímu ostrovu Hvar, do hlubokého Starigradského zálivu připlula skupina řeckých lodí z města Parosu na stejnojmenném ostrově v Egejském moři. Asi stovka tamějších rodin se tehdy na základě příznivé věštby Diovy kněžky v maloasijské Dodoně vydala na plavbu do Jónského zálivu, jak Řekové nazývali ve starověku dnešní Jadran, hledat si nové domovy. Jejich cílem byl dnešní ostrov Hvar. Ten sice již byl obydlen ilyrskými kmeny, ale Řekům z Parosu se za pozdější vydatné pomoci řecké flotily vládce Dionýsia ze sicilských Syrakus podařilo Ilyry porazit a na ostrově se trvale usadit. Není bez zajímavosti, že nově založené město Pharos bylo jedinou řeckou kolonií na Jadranu, která byla založena řeckými přistěhovalci přímo z Řecka, nikoli např. Řeky ze sicilské kolonie Syrakusy.

Řečtí přistěhovalci chtěli na přilehlé úrodné půdě pěstovat plodiny, které si přivezli ze své vlasti: vinnou révu a olivy. Půda na Starigradském polji, které se rozkládá východně od dnešního města Stari Grad, byla mimořádně úrodná; toto polje je největším na jadranských ostrovech. Ager byl pozemkový majetek, veškerá zemědělská půda, která podle řecký zákonů patřila po založení osady obci a kterou pak řecká komuna rozparcelovala a přidělila novým osadníkům. Pozemkový majetek nové obce o rozloze přibližně 6000 hektarů byl rozdělen na podíly - úděly jednotlivým osadníkům, tedy na 73 pravoúhlých dílů o velikosti 181 m x 905 m; některé díly přitom byly ještě rozděleny na části 181 m x 181 m.

Jednotlivé parcely ageru byly označeny jménem toho, komu byly přiděleny, byly vzájemně odděleny kamennými zídkami a soustavou přístupových cest. Postupně v průběhu dalších staletí tu byly vybudovány různé zemědělské objekty, jako např. hospodářská usedlost (villa rustica) nebo řecká věž. V průběhu dalších staletí, zejména však v poslední době docházelo k devastaci ageru, k poškozování a bourání suchých zídek a mohutných hraničních kamenů, vytěžený kámen se pak odvážel a používal jinde na jiné stavby. Byly činěny pokusy vybudovat asfaltové cesty a využít plochy k jiným účelům.

V roce 2005 podaly chorvatské orgány nominaci na zápis starigradského ageru do seznamu UNESCO. Současně místní orgány a památkáři zahájili velkou osvětovou kampaň ve veřejnosti, hvarské i celochorvatské, jejímž cílem bylo rozšířit povědomí o jedinečnosti této kulturně-historické památky na ostrově i v celém Chorvatsku a upozornit na její význam v rámci celkového odkazu minulosti ostrova Hvaru.

Vzhledem k této vyjimečné památce, stále ještě málo známé, Vás na tuto jedinečnou památku upozorňujeme a na místě Vás jí provedeme. Je to jedinečný zážitek.